Úmluva by měla v případech, kdy starší osoby čelí diskriminaci, vyloučení, závislosti, zneužívání nebo jiným překážkám bránícím rovnému užívání lidských práv, zároveň uznávat jejich schopnosti, přínosy a odpovědnosti jako členů společnosti. Děti, ženy a osoby se zdravotním postižením jsou chráněny zvláštními právně závaznými úmluvami OSN. Starší osoby však dosud nemají prospěch ze samostatné úmluvy OSN v oblasti lidských práv. Ačkoli jsou starší osoby chráněny obecnými mezinárodními smlouvami o lidských právech, stále neexistuje žádná konkrétní, právně závazná Úmluva OSN věnovaná jejich právům. Probíhající proces OSN směřující k Úmluvě o právech starších osob proto představuje historickou příležitost uzavřít jednu z posledních zbývajících mezer v mezinárodním rámci ochrany lidských práv.

ESU vytyčuje pro obsah Úmluvy několik zásadních okruhů, kterými jsou:
1) Důstojnost, rovnost a (spolu) účast; 2) Autonomie, právní způsobilost, nezávislý život a bydlení;  3) Zdraví, péče a dlouhodobá péče;  4) Digitální začlenění, digitální občanství a umělá inteligence; 5) Ekonomická bezpečnost a přiměřený příjem; 6) Ochrana před zneužíváním, násilím, vykořisťováním a zanedbáváním; 7) Přístup ke spravedlnosti; 8) Starší osoby v mimořádných situacích, při katastrofách a humanitárních krizích;  9) Vzdělávání a celoživotní učení;   10)  Dobrovolnictví a aktivní občanství;  11) Zaměstnávání;  12)  Mezigenerační solidarita  a  pozitivní stárnutí;    13) Svoboda myšlení, náboženství, přesvědčení a kulturní identity; 14) Důstojnost a práva na konci života.

Evropská unie seniorů proto vyzývá své členské organizace, aby podporovaly Úmluvu OSN o právech starších osob, podporovaly národní delegace při vyjednávání a přípravě jejího znění a hrály v tomto procesu konstruktivní roli.
Zasedání se za SKS (Sdružení křesťanských seniorů) České republiky zúčastnila Ing. Hana Havlová. Celý text Stanoviska je uveden níže.

Stanovisko k Úmluvě Organizace spojených národů o právech starších osob
Úvod
Evropská unie seniorů (ESU), která zastupuje starší osoby a organizace seniorů v celé Evropě a je aktivním členem AGE Platform Europe, vítá rozhodnutí Rady OSN pro lidská práva pokročit v přípravě Úmluvy Organizace spojených národů o právech starších osob. V návaznosti na Strategický akční plán ESU do roku 2030, závěry Letní akademie ESU v Bruggách (září 2025), Jarní konferenci ESU v Budapešti (duben 2026) a na výměnu názorů s Claudií Mahler, nezávislou expertkou OSN pro užívání všech lidských práv staršími osobami, během zasedání společného předsednictva a výkonného výboru v Budapešti dne 28. dubna 2026, ESU znovu potvrzuje svůj závazek podporovat silný, ambiciózní a na budoucnost orientovaný mezinárodní právní nástroj.
ESU vítá rostoucí uznání skutečnosti, že demografické změny vyžadují komplexní přístup založený na lidských právech, který plně oceňuje přínos starších osob pro společnost a zaručuje každé starší osobě právo žít důstojně, autonomně a za rovných příležitostí. ESU vyzývá své členské organizace, vlády, regionální organizace a mezinárodní instituce, aby aktivně podporovaly vytvoření právně závazné Úmluvy OSN o právech starších osob, která posílí ochranu před diskriminací na základě věku a zároveň bude podporovat účast, solidaritu a začlenění v průběhu celého pozdějšího života.
ESU podporuje stanoviska vypracovaná organizací AGE Platform Europe a vítá konstruktivní zapojení vlád, mezinárodních organizací, národních institucí pro lidská práva a občanské společnosti, včetně organizací starších osob, do procesu OSN.
ESU uznává, že starší osoby představují různorodou skupinu a že zranitelnost není vlastní charakteristikou vyššího věku. Úmluva by měla chránit práva v případech, kdy starší osoby čelí diskriminaci, vyloučení, závislosti, zneužívání nebo jiným překážkám bránícím rovnému užívání lidských práv, a zároveň uznávat jejich schopnosti, přínosy a odpovědnosti jako členů společnosti.
ESU proto vyzývá své členské organizace, aby podporovaly Úmluvu OSN o právech starších osob, podporovaly národní delegace při vyjednávání a přípravě jejího znění a hrály v tomto procesu konstruktivní roli.

I. Zásady řídící proces přípravy Úmluvy
1. Smysluplná úloha občanské společnosti
ESU trvá na tom, že organizace zastupující starší osoby musí být uznány za nezbytné partnery během celého procesu vyjednávání, přípravy, provádění, monitorování a hodnocení Úmluvy. Zásada „nic o nás bez nás“ musí být vodítkem pro celý tento proces. Starší osoby a jejich zastupující organizace musí mít smysluplné, účinné a dostatečně podporované možnosti účastnit se na mezinárodní, národní, regionální i místní úrovni, přičemž je třeba zohledňovat rozmanitost regionů, kultur a životních podmínek.
Státy by měly být podporovány v tom, aby zahrnovaly starší osoby a jejich zastupující organizace do příslušných delegací a konzultačních a monitorovacích orgánů tak, aby jejich životní zkušenosti přispívaly k tvorbě, provádění a přezkumu Úmluvy.

2. Soulad s existujícími nástroji v oblasti lidských práv
Úmluva by měla posilovat a doplňovat stávající mezinárodní a regionální rámce lidských práv, včetně příslušných regionálních nástrojů v oblasti lidských práv, a zároveň řešit současné mezery v ochraně práv, jimž starší osoby čelí.
ESU podporuje Úmluvu, která posílí provádění, viditelnost a vymahatelnost práv, aniž by snižovala úroveň ochrany již zaručené existujícími smlouvami.

3. Účinné provádění a monitorování
Budoucí Úmluva musí obsahovat účinné mechanismy provádění, podávání zpráv a monitorování, spolu s dostupnými postupy pro podávání stížností a nápravu.
Zároveň by měly být povinnosti týkající se podávání zpráv koordinovány se stávajícími mezinárodními mechanismy v oblasti lidských práv, aby se zabránilo zbytečné administrativní zátěži a současně byla zajištěna účinná odpovědnost.
ESU považuje provádění a monitorování za zásadní pro dopad Úmluvy. Tento nástroj by měl státům usnadnit převádění dohodnutých práv a zásad do praktického zlepšení životních podmínek, a to s jasně stanovenými odpovědnostmi, měřitelným pokrokem a smysluplnou účastí příslušných zainteresovaných stran.

4. Globální spolupráce a regionální příspěvky
Úmluva je globálním nástrojem. Všechny regiony a státy by měly přispívat k jejímu vytváření na rovnoprávném základě a vycházet z různých právních systémů, kultur, zkušeností a osvědčených postupů. Regionální organizace, včetně Evropské unie a dalších regionálních institucí, mohou přispět svými zkušenostmi a vedoucí úlohou, přičemž však musí respektovat globální rozmanitost a vyhnout se pojetí univerzálních práv výhradně z evropské perspektivy.

II. Proč je Úmluva potřebná
ESU se domnívá, že samostatná Úmluva je nezbytná, protože starší osoby i nadále v mnoha částech světa čelí diskriminaci na základě věku, vyloučení, chudobě, nedostatečnému přístupu ke službám, překážkám bránícím účasti a porušování jejich důstojnosti a autonomie.
Děti, ženy a osoby se zdravotním postižením jsou chráněny zvláštními právně závaznými úmluvami OSN. Starší osoby však dosud nemají prospěch ze samostatné úmluvy OSN v oblasti lidských práv.
Ačkoli jsou starší osoby chráněny obecnými mezinárodními smlouvami o lidských právech, stále neexistuje žádná konkrétní, právně závazná Úmluva OSN věnovaná jejich právům.
V současnosti poskytují nástroje OSN, které se konkrétně zabývají staršími osobami, jako jsou Zásady OSN pro starší osoby (1991) a Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí (2002), důležité pokyny, nevytvářejí však stejné právně závazné povinnosti jako smlouva o lidských právech. Probíhající proces OSN směřující k Úmluvě o právech starších osob proto představuje historickou příležitost uzavřít jednu z posledních zbývajících mezer v mezinárodním rámci ochrany lidských práv.
Samostatná Úmluva by zvýšila viditelnost a vymahatelnost práv starších osob, posílila ochranu před diskriminací na základě věku, zneužíváním a zanedbáváním a poskytla státům jasnější standardy pro důstojnost, autonomii, účast a rovný přístup ke zdravotní péči, dlouhodobé péči, sociální ochraně a spravedlnosti.
Nikdo by neměl přijít o svá lidská práva jen proto, že stárne. Samostatná Úmluva OSN by měla zajistit, aby práva starších osob byla uznávána, chráněna a naplňována na rovnoprávném základě s právy všech ostatních skupin obyvatelstva.
Samostatná Úmluva by:

• zviditelnila a učinila vymahatelnými práva starších osob;
• podporovala přiměřený příjem a sociální ochranu ve stáří;
• poskytla vládám a institucím jasné pokyny;
• bojovala proti ageismu v právních předpisech, politikách a praxi;
• posílila odpovědnost a monitorování;
• podporovala inkluzivní společnosti přátelské ke starším osobám, které prospívají všem generacím.

ESU zdůrazňuje, že stárnutí není oddělenou etapou odtrženou od zbytku společnosti. Lidský život je nepřetržitá cesta. Stárnout znamená žít a žít znamená stárnout. Úmluva by proto měla vycházet z přístupu založeného na celém životním cyklu, který uznává měnící se potřeby, schopnosti a přínosy člověka v průběhu života a zároveň zachovává stejnou důstojnost a stejná práva pro všechny.
Úmluva by měla spojovat přístup založený na právech s uznáním schopnosti starších osob samostatně jednat, jejich možností, společenských přínosů a odpovědností. Mezigenerační solidarita by měla být chápána jako společná odpovědnost napříč generacemi, nikoli jako povinnost ukládaná starším osobám, která by mohla omezovat jejich práva.

III. Priority ESU pro obsah Úmluvy
1. Důstojnost, rovnost a (spolu) účast
Úmluva musí stanovit jasný zákaz diskriminace na základě věku ve všech oblastech života a aktivně bojovat proti ageismu.
Starší osoby nesmějí být vnímány pouze jako příjemci péče nebo podpory, ale jako občané, dobrovolníci, pracovníci, členové rodiny, spotřebitelé, voliči a představitelé komunit, kteří mají právo plně se účastnit života společnosti a demokratického života.
ESU požaduje, aby starší osoby byly smysluplně zastoupeny a zahrnuty do demokraticky volených a reprezentativních organizací a institucí, včetně politických a občanských struktur, v souladu s vnitrostátními právními systémy. Lidská důstojnost náleží člověku v každé etapě života bez jakéhokoli omezení podle počtu let či věku.

2. Autonomie, právní způsobilost, nezávislý život a bydlení
Právo na autonomii a sebeurčení musí být ústředním prvkem Úmluvy.
Úmluva musí uznat, že starší osoby mají právní způsobilost na rovnoprávném základě s ostatními ve všech oblastech života. Samotný věk, zdravotní postižení nebo zdravotní stav nemohou být důvodem pro omezení či odejmutí právní způsobilosti.
ESU požaduje výslovné uznání práva starších osob zachovat si kontrolu nad osobními, zdravotními, finančními a majetkovými rozhodnutími; práva na přístup k vhodnému, dostupnému a individualizovanému podporovanému rozhodování v případě potřeby; a záruk zajišťujících, že jakákoli podpora respektuje práva, vůli a preference dané osoby a chrání ji před střetem zájmů, nepřípustným ovlivňováním a zneužíváním. Podporované rozhodování musí posilovat autonomii.
Starší osoby by měly mít právo zvolit si, kde a jak budou žít, s podporou dostupných služeb a prostředí přátelského ke starším osobám. ESU požaduje výslovné uznání:

• práva na přiměřené, cenově dostupné a přístupné bydlení;
• práva na nezávislý život a začlenění do komunity;
• práva na přístupné veřejné prostory, dopravu a služby;
• ochrany před bezdomovectvím, zanedbáváním a sociální izolací;
• práva vést důstojný a nezávislý život a účastnit se společenského a kulturního života.

3. Zdraví, péče a dlouhodobá péče
Úmluva musí uznat přístup ke zdravotní péči, dlouhodobé péči a podpoře při chronických onemocněních jako základní lidská práva.
ESU požaduje rovný přístup k cenově dostupným, věku odpovídajícím a komunitně založeným službám péče o duševní zdraví, včetně prevence, včasné diagnostiky, léčby a psychosociální podpory; dostupnou, na člověka zaměřenou péči a podporu osob s demencí založenou na právech; odpovídající informace, poradenství a praktickou podporu pro osoby žijící s demencí, jejich rodiny a pečující osoby; a záruky proti diskriminaci, zanedbávání, zneužívání, nedobrovolné léčbě a neodůvodněnému omezování autonomie v prostředí péče o duševní zdraví a péče o osoby s demencí. Duševní zdraví musí být považováno za nedílnou součást práva na zdraví.
 
ESU prosazuje:

• péči zaměřenou na člověka a integrovanou péči;
• kvalitní a cenově dostupné služby dlouhodobé péče;
• podporu rodinných a neformálních pečujících osob;
• přístup k prevenci, rehabilitaci a paliativní péči;
• záruky důstojnosti, autonomie a informovaného souhlasu ve všech prostředích péče.

Systémy péče by měly lidem umožnit zůstat co nejdéle aktivní, nezávislí a společensky propojení, a to jak ve venkovských, tak v městských oblastech.

4. Digitální začlenění, digitální občanství a umělá inteligence
Digitální účast se stále více stává předpokladem pro uplatňování základních práv.
Úmluva by proto měla uznat:

• právo na digitální začlenění a digitální gramotnost;
• rovný přístup k digitálním veřejným a soukromým službám;
• ochranu před digitálním vyloučením;
• přístupný digitální design přátelský ke starším osobám.

Digitalizace nesmí nikdy vést k vyloučení starších osob z veřejných služeb, zdravotní péče, bankovnictví, justice nebo komerčních služeb. Starší osoby musí mít vždy možnost získat přístup k nezbytným státním, komerčním a sociálním službám prostřednictvím smysluplného osobního kontaktu s člověkem. Digitální služby by měly osobní kontakt nebo rozhodování člověka doplňovat, nikoli nahrazovat, pokud je to nezbytné k zajištění důstojnosti, přístupnosti a začlenění.
ESU vítá příležitosti, které umělá inteligence vytváří pro zlepšení zdravotní péče, mobility, komunikace, nezávislého života a veřejných služeb. Zároveň však musí Úmluva řešit rizika algoritmické diskriminace, sledování, manipulace, vyloučení a ztráty lidského dohledu. Technologický pokrok musí sloužit lidské důstojnosti, posilovat autonomii a podléhat odpovídajícím zárukám v oblasti lidských práv a demokratické odpovědnosti.

5. Ekonomická bezpečnost a přiměřený příjem
ESU považuje ekonomickou bezpečnost za nezbytný předpoklad účinného užívání všech lidských práv. Úmluva by měla uznat právo na přiměřený příjem ve stáří; ochranu před chudobou a sociálním vyloučením; udržitelné, přiměřené a nediskriminační systémy sociální ochrany a důchodové systémy; rovný přístup k finančním službám; a ochranu před finančním vykořisťováním a zneužíváním. Ekonomická nejistota by nikdy neměla starším osobám bránit v plné účasti ve společnosti nebo v důstojném životě.

6. Ochrana před zneužíváním, násilím, vykořisťováním a zanedbáváním
Starší osoby mají právo žít bez jakékoli formy násilí, zneužívání, vykořisťování a zanedbávání. Úmluva by měla stanovit záruky proti fyzickému, psychickému a emocionálnímu zneužívání; finančnímu vykořisťování a podvodům; zanedbávání v institucích, komunitách a rodinách; násilí a diskriminaci souvisejícím s věkem; a zneužívání vyplývajícímu ze vztahů závislosti. Státy by měly zajistit účinnou prevenci, dostupné mechanismy pro oznamování případů, ochranná opatření a právní prostředky nápravy.

7. Přístup ke spravedlnosti
Rovný a cenově dostupný přístup ke spravedlnosti je nezbytný pro účinnou ochranu lidských práv. Úmluva by měla zaručit dostupná soudní řízení, správní služby přátelské ke starším osobám, právní pomoc, podporované rozhodování a účinné prostředky nápravy proti diskriminaci.

8. Starší osoby v mimořádných situacích, při katastrofách a humanitárních krizích
Nedávné krize, včetně pandemie COVID-19, ukázaly, že starší osoby mohou během mimořádných situací čelit specifickým rizikům, a zároveň prokázaly význam toho, aby se zabránilo diskriminačním předpokladům o jejich zranitelnosti.
Úmluva by měla vyžadovat, aby státy zajistily rovnou ochranu a smysluplnou účast starších osob během vln veder, povodní, požárů a dalších událostí souvisejících se změnou klimatu; pandemií a jiných mimořádných situací v oblasti veřejného zdraví; ozbrojených konfliktů; humanitárních krizí; a nedostatku potravin, léků a energie.
Plány připravenosti, reakce a obnovy by měly výslovně zahrnovat starší osoby a zohledňovat jejich různorodé potřeby, schopnosti a životní podmínky.

9. Vzdělávání a celoživotní učení
Úmluva musí uznat právo na vzdělávání a celoživotní učení v každé etapě života. Starší osoby by měly mít rovný a cenově dostupný přístup k příležitostem ke vzdělávání přizpůsobeným jejich potřebám, zájmům a zkušenostem. ESU požaduje výslovné uznání rovného přístupu k univerzitám, vzdělávání dospělých a odborné přípravě; přístupu k programům digitální a finanční gramotnosti; přístupného prostředí a výukových metod přátelských ke starším osobám; a ochrany před diskriminací na základě věku ve vzdělávání a odborné přípravě. Celoživotní učení je nezbytné pro autonomii, aktivní účast, sociální začlenění a schopnost přizpůsobovat se technologickým, ekonomickým a společenským změnám.

10. Dobrovolnictví a aktivní občanství
ESU pevně věří, že starší osoby jsou přispěvateli, nikoli pasivními příjemci. Úmluva by měla uznávat a podporovat dobrovolnictví, občanskou angažovanost, demokratickou účast, neformální péči a mezigenerační předávání znalostí.

11. Zaměstnávání
Starší osoby, které chtějí pokračovat v práci, by měly mít rovné příležitosti. Úmluva by měla podporovat ochranu před diskriminací na základě věku, rovný přístup k zaměstnání, celoživotnímu učení, flexibilním pracovním podmínkám a svobodě rozhodovat o odchodu do důchodu v rámci vnitrostátních právních předpisů a příslušných mezinárodních pracovních standardů. Delší život by měl vytvářet příležitosti, nikoli překážky.

12. Mezigenerační solidarita a pozitivní stárnutí
Blaho starších osob je společnou odpovědností. Úmluva by měla podporovat silnější komunitní podporu; podporu rodinných pečujících osob; spolupráci mezi vládami, občanskou společností a dobrovolnickými organizacemi; a mezigenerační solidaritu.
ESU vyzývá k pojetí stárnutí, které zdůrazňuje příležitosti, přínos a solidaritu mezi generacemi.
Úmluva by měla podporovat pozitivní vnímání stárnutí, uznávat sociální, ekonomický, kulturní a občanský přínos starších osob a podporovat politiky, které posilují soudržnost mezi generacemi.
Demografické stárnutí nesmí být chápáno jako zátěž, ale jako společenský úspěch a příležitost k budování inkluzivnějších komunit pro všechny.
Mezigenerační solidarita by měla uznávat vzájemný přínos lidí všech věkových skupin a podporovat předávání zkušeností, znalostí a dovedností mezi generacemi.

13. Svoboda myšlení, náboženství, přesvědčení a kulturní identity
Starší osoby si zachovávají všechny základní svobody po celý život. Úmluva by měla zaručit svobodu myšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení; přístup k duchovní podpoře, pokud si ji osoba přeje; ochranu před náboženskou diskriminací; a respekt ke kulturní rozmanitosti v souladu s univerzálními lidskými právy.

14. Důstojnost a práva na konci života
Lidská důstojnost se vztahuje na každou etapu života. Úmluva by měla uznat přístup ke kvalitní paliativní péči, účinné úlevě od bolesti, informovanému souhlasu, plánování budoucí péče, podpoře příbuzných a pečujících osob a respektování osobních přání na konci života, v souladu s příslušnými mezinárodními standardy lidských práv a s ohledem na různé právní, kulturní a náboženské souvislosti.
Každá starší osoba má právo na soucitnou, na člověka zaměřenou a důstojnou péči až do konce života.

Závěr
Evropská unie seniorů důrazně podporuje vytvoření komplexní, ambiciózní a právně závazné Úmluvy Organizace spojených národů o právech starších osob.
Taková Úmluva je nezbytná k odstranění stávajících mezer v ochraně, k boji proti ageismu, k posílení účasti a k zajištění toho, aby všichni lidé mohli stárnout důstojně, autonomně a v bezpečí a plně užívat svá lidská práva. ESU je připravena prostřednictvím svých vlastních struktur a prostřednictvím aktivního zapojení v rámci AGE Platform Europe konstruktivně přispět k vyjednávání, provádění a monitorování Úmluvy a vyzývá vlády, regionální organizace, mezinárodní organizace a občanskou společnost, aby v průběhu celého tohoto procesu zajistily plnou a smysluplnou účast starších osob a jejich zastupujících organizací.
ESU rovněž vyzývá státy, aby Úmluvu nevnímaly pouze jako soubor povinností, ale jako rámec, který usnadňuje praktické zlepšování životních podmínek starších osob a posiluje spolupráci, odpovědnost a výměnu osvědčených postupů.